Natálie a Jolly

Náš společný příběh s Jollíčkem začal v květnu 2025. Doma jsme už měli pětiletého pejska Daya a rozhodli jsme se, že mu chceme pořídit psího parťáka. Zároveň jsme dlouho cítili, že bychom rádi dali domov pejskovi, který ho dosud neměl.

Začali jsme proto hledat v útulcích. Výběr ale nebyl jednoduchý – museli jsme brát ohled na Dayovu dominantnější povahu, bydlení v bytě i další pejsky v rodině. Nakonec jsme narazili na organizaci Psi bez hranic a mezi pejsky z rumunských útulků nás okamžitě zaujal malý ušatý pejsek jménem Jolly. Zamilovali jsme se do něj na první pohled.

Podle popisu to byl přesně pejsek, kterého jsme hledali – roční, hravý, přítulný a submisivní vůči ostatním psům. Kontaktovali jsme organizaci a začala naše cesta za Jollíkem. Přestože jsme nikdy předtím neměli zkušenost s pejskem z útulku, všechno nám bylo vysvětleno a snažili jsme se na jeho příchod co nejlépe připravit.

Když jsme si pro něj jeli do Prahy, byli jsme plní nervozity. Po příjezdu byl Jolly úplně vyděšený – při přendávání do přepravky se strachy počůral i pokakal a schoulil se do rohu. Bylo nám ho strašně líto. Rozhodli jsme se proto dát mu hlavně klid a čas.

První seznámení s Dayem nakonec dopadlo mnohem lépe, než jsme čekali. Dayo byl přátelský a zvědavý, zatímco Jolly se zpočátku bál, ale postupně si začal zvykat. Doma si našel bezpečné místo v ložnici, odkud několik dní téměř nevycházel. Venčení bylo zpočátku velmi náročné – bál se postroje, lidí i okolního světa. Jakmile měl pocit ohrožení, snažil se utéct zpátky domů.

Pomalu nám ale začal důvěřovat. Nejdřív přišlo první pohlazení, potom první dobrovolný kontakt a postupně začal chodit za námi i do obýváku. Zároveň si budoval vztah s Dayem a učil se, že lidé ani ostatní psi nejsou nebezpeční.

Ne všechno bylo jednoduché. Objevily se konflikty mezi kluky, hlavně kvůli jídlu, a několikrát jsme museli řešit i vážnější situace. Kontaktovali jsme proto psího psychologa, který nám pomohl pochopit Jollyho chování a ukázal nám, jak jejich vztah posilovat pomocí společných her, výcviku a pozitivních zážitků. Díky trpělivosti a důslednosti se jejich vztah postupně krásně upevnil. Dnes jsou z nich opravdoví parťáci.

Velkým tématem byl také Jollyho strach z lidí a venkovního prostředí. V bytě to pro něj bylo dlouho těžké a každá procházka znamenala stres. Zlom přišel až po našem stěhování do domu se zahradou. Jolly tam doslova rozkvetl. Získal sebevědomí, zamiloval si zahradu, začal si hrát, aportovat a naplno ukázal svou veselou povahu.

Dnes už jsou procházky radostí a Jolly nadšeně skáče, jakmile vidí vodítko. K cizím lidem je sice stále opatrný, ale z vystrašeného pejska se stal šťastný, hravý a mazlivý parťák, který nám každý den vrací všechnu lásku a trpělivost, kterou jsme mu dali.

A právě čas, láska a trpělivost jsou podle nás klíčem ke šťastnému pejskovi. Nebyla to vždy snadná cesta, ale dnes víme, že bychom si znovu vybrali právě jeho.